-

Věci po předcích

-

Vědci s touhou,

smlouvou novou,

zmohou přeci

mnoho věcí.

-

Kde i děsí 

žerty s čerty,

hrej si, že jsi

pouhou snovou.

-

31.1.26

-

Vítr zem zase utišil

a mráz jen slabě pod nulou.

-

Den ode dne své uspíší,

náraz změn i náběh v průlom.

-

Vítězem s časem na trase,

hlas dohledné době krátce.

-

Leden se vzdává v koncích chvil,

vzhledem k moci i práva sil.

-

Sněhu málo v chloubě zimy,

vzdechům přálo k zlobě z viny.

-

-

Obličej

-

Obličej obyčejně o ničem,

sklíčen však v něčem i o věčném.

-

Svlečen tak, odlíčen znak k věcem,

modlí se, ne v pohodlí bez cen.

-

Stáří

-

Ve stáří psát o lásce,

ale proč ne, obrazce.

-

Obracet se k otázce,

tváří snad jen v odvaze.

-

Sen již v točně obrácen,

zájem spíš tu s obvazem.

-

Stáří výztuž, své ty vzmuž,

k záři v masce, s léty už.

-

O překot

-

Myšlenka jedna za druhou,

o překot, v pachuť i vzpruhou.

-

Když leká ze dna, práh si suď,

spíš čeká bědná, jsi a buď.

-

Prostě chod, převod pod až nad,

milenka z not, zvaž poklad rad.

-

Obnova

-

Obnova smlouvá rovná slova.

Přidá i střídá křivá znova.

Osnovat nová, zřít ta živá.

Tak jak tak skrovná, křivda snová.

Maják však vídá přitažlivá.

-

Echo

-

Volal vokál do skal v dál...

...co dal...co vzal...dostal...vzdal...

-

Dozní v tichu odraz vzniku,

souzní obraz, díků, vzlyků.

-

Vokál volal zas do skal...

...co hrál...v co zrál...čas odvál...

-

Dozní v tichu odraz vzniku,

pozdní odkaz, příchuť hříchů.

-

Ozval se i ohlas v jas...

...poznal propast...tou snáz krás...

-

-

Ten sen

-

Sní světlo, s ním z vin i stín,

z příčin se střetlo v čin.

-

Přilétlo, v při své spletlo,

prý zničí střet, pomstí.

-

Kam jen vidí tmou, zve tou,

klam sen řídí, hostí.

-

Ozve se i prosté v něm,

s poklesem mostem změn.

-

Leden

-

Mrazem, sněhem, s ledem,

zrazen spěchem, sveden

i v jeden den.

-

Sněží a hned taje,

stěží takhle zájem 

svěží.

-

Sníh s děštěm a zas mráz,

z nich zde řešen náraz

v nás.

-

Až

-

Zasnění v tvář zkrásnění,

snář znění pro básnění.

-

Zná své zření, zase i všední,

ve dni bdění po ztracení.

-

Zimní ptáci

-

Kosi v zimě na jabloni,

zobou z jablek, jako vloni.

-

V nouzi však tu dravec zrádně,

stratég s hrozbou bídně na ně.

-

Poštolka to, prohání je,

tak věc pták svou prozradí jen.

-

Otlouká se, sílu ztrácí,

k cílům činů oblouk vrací.

-

-

V obrátkách

-

Milé i nemilé chvíle,

v soutěživé síle hasnou,

dříve tak svou jasnozřivé.

-

Když kulminují, obrací,

půl minulých tříšť v ostatcích,

tlak tu již blíž, jak oplácí.

-

Kavčí hry

-

V hejnech tu kavky vzlétají,

krouží a zase sedají,

stejné dávky množí, zdá se.

-

K rozhledu tak, k odpočinku,

v rozletu pták rozpon cviků.

-

Odlétají k hrátkám jinam,

to své tají, zkrátka význam.

-

Přání

-

V jakosti si hostit, co ctít,

takto prostí své i prostřít.

-

K žádosti těch okolností,

marností spěch, nadto prozřít.

-

S radostí zve odklon k ctnosti,

dát vše z rad, dbát sil předností.

-

-

Z pří jsi

-

Z těch vše se křísí

i s nimi mísí.

-

Vzdech zní obrysy,

s rysy čí viny,

tře své s odpisy.

-

Nádech zví vizi,

odmyslí činy

v pádech, kde ty jsi.

-

Vánoční

-

Studený vítr vane,

sem tam sněhovou vločku 

smetá, vytrvá, vládne.

-

Tu denní ve spěch pouhou,

jež si létá též svou hrou.

-

Mrazivý den v otočku,

tak kazivý zřen touhou.

-

Tajenka

-

Co by sis přál dostat?

Já, jen tak ostat rád.

-

I s dopisy se hřát,

viz tajenka ze zrad.

-

Stafáž

-

Kam máš z úst namířeno,

v blamáž na usmířenou?

-

Pád s tebou,

nebo nápad

pod či snad nad

proud vnad?

-

Já jen v prostor stavím stráž,

nájem s prosbou, jak vím dráž.

-

-

Co když

-

Spíše již jen sen bdíš,

i když si vyhlížíš den blíž.

-

C když jsi v něm nejvýš

slyšen, ve svém ztišen, kde víš.

-

Hrát si

-

Psát ze sebe i z rad,

byť snad nerad ze ztrát.

-

Přát si z nebe nápad,

vždyť v klad i sveden pád.

-

Hrát svým v řádcích nálad

a dát je v jeden řád.

-

K notě

-

Jistota v nejistotě věčné,

zdáním nej v galaxii mléčné.

S ní nota zní, tak dráha v místě,

zvaním dál, jak svým drahá čistě.

-

Zase bílý list

-

Co z něj vyčíst a hníst,

v model básnivých míst.

-

Pro děj snad i živých

zas, ne však lživých krás.

-

Číst si chvíli v píli,

co zdá se být milým.

-

Kde sen znak sdílí ráz

i podél čísi hlas.

-

-

Výstřižek

-

Ze života křižovatek,

kde zří stratég

z pouta zkratek.

-

V kříži níže

střeží zmatek,

v tíži ví, že

vzhlíží svátek.

-

Okamžik

-

Letí spletí s náhlou zvěstí,

se ctí, ve lsti, vahou štěstí.

-

Často jen ten mžik a zánik,

zmást to zdání světlem přání.

-

Skrytě

-

Co vy máte nejraději, jmenovitě?

To, co dává naději, jenom skrytě.

-

V němé vizi jemné, žité ryzí,

jen ne zjevně, s cizí změnou v krizi.

-

Slovy mate, svádí k ději hbitě,

prostor vzdává, zradí, mění si tě.

-

-

Noční stínohra

-

Na zdi temné

s lampou zvenčí,

stíny větví

stromů jemné.

-

Němou řečí,

v kázni spleti,

klam tou jiný

změnou k tomu.

-

V síni hrotů

s větrem střetem,

zklidní hrou tu

sen se vzletem.

-

S pádem

-

Sražen na zem,

zrazen hlasem.

-

Rázem zdá se,

zmlazen v kázeň.

-

V bázeň zase,

ve snaze 

i k odvaze

s odrazem.

-

Romantik

-

Rozevlátý, od hlavy až po paty,

zrozen hravý, v touze jatý, s obraty.

-

Viděn vlídně, slyšen ztišen, pokořen,

svým stínem viněn i z níže podpořen.

-

Rady rády zradí a ty nahradí

nové mládí snové, ztráty naladí.

-

Žitá

básnička

-

Každá obličej má

i ta obyčejná

si tak žádá síta.

-

Či ta, co o ničem

žitá, hrou svou s klíčem.

-

Každá obyčej zná,

jak se zdává při čem,

až ta touhou spíše.

-

-

Houští v poušti

-

Cestou, co tě neopouští,

a přesto v koutě pokouší.

-

Laděn se ctí, sváděn ke lsti,

zrozen v touze i obrozen.

-

Tam, kde je sám či vejde zván,

pro to zkouší hrou své štěstí.

-

Houští v poušti, tou pře ctností,

ve dvouhře prostře přednosti.

-

Ranní kuropění

-

Prázdno...

...ta i krásno poutá,

zná ji jasno z kouta

a nota kohouta.

-

Denní ta se plní

sněním, zda sen splní

jen, ve znění samém.

-

Pění nyní

-

Zimní slota jíním

poutá,

sněhem, ledem, táním

hrou ta,

během dne sled k mání.

-

Více ze života

-

Co se jen tak nemihotá,

z proseb střetá, mění v pouta,

stroze to i zněním v notách.

-

Svíce života

-

Ta se v něm i mihotá,

hoří-li v bouři

hasne, kouří

a zas ne,

ze změn o vztah.

-

-

Sníh a smích

-

A to slunce září prudce

a ty mraky skryjí zraky

a ta mlha padá zvlhlá

a ten déšť se přidá též.

-

A pak zima mění klima,

déšť se sněhem i během dne.

Teplo v chladno, metlou snadno

a zas mráz, tak náraz snáz.

-

Matou strůjce, křehnou ruce,

sníh led o smích si řeknou hned.

A hle taje, jak i náhle,

bláto na to takto ztrátou.

-

Mezi básní a vtipem,

tezí kázní rad rýpne.

 -

Zasnít se a začít své

či zažít je i s rytmem.

-

K smíchu, k pláči, co radši,

tančit v tichu, skotačit.

-

V příchuť, nebo i pří vzbuď

blud, sám sebou vytřít stud.

-

Pachuť tlakem dbá na chuť,

také dát tak, buď jak rtuť.

-

Mezi básní nad vtipem,

vězí v bázni, rád rýpe.

-

V nouzi

-

Stále cosi z pout si prosí

a dále i o to, kdo jsi.

-

Co ti hrozí dnem i nocí,

vzpouzí se snem proti moci.

-

Prosba mnohá snová prostá,

v nouzi osy své plod hostí.

-

Důchod

-

Život běží

vhod i stěží.

Žít se řeší,

chod si střeží.

-

Znaven pak tak,

zná ten nátlak,

zraje v ztrátách

a v patách strach.

-

O tom v čase dotace,

odpoutat to od práce.

Notace zde v obrátce,

plátce zase oplácen.

-