-
V obrátkách
-
Milé i nemilé chvíle,
v soutěživé síle hasnou,
dříve tak svou jasnozřivé.
-
Když kulminují, obrací,
půl minulých tříšť v ostatcích,
tlak tu již blíž, jak oplácí.
-
Kavčí hry
-
V hejnech tu kavky vzlétají,
krouží a zase sedají,
stejné dávky množí, zdá se.
-
K rozhledu tak, k odpočinku,
v rozletu pták rozpon cviků.
-
Odlétají k hrátkám jinam,
to své tají, zkrátka význam.
-
Přání
-
V jakosti si hostit, co ctít,
takto prostí své i prostřít.
-
K žádosti těch okolností,
marností spěch, nadto prozřít.
-
S radostí zve odklon k ctnosti,
dát vše z rad, dbát sil předností.
-
-
Z pří jsi
-
Z těch vše se křísí
i s nimi mísí.
-
Vzdech zní obrysy,
s rysy čí viny,
tře své s odpisy.
-
Nádech zví vizi,
odmyslí činy
v pádech, kde ty jsi.
-
Vánoční
-
Studený vítr vane,
sem tam sněhovou vločku
smetá, vytrvá, vládne.
-
Tu denní ve spěch pouhou,
jež si létá též svou hrou.
-
Mrazivý den v otočku,
tak kazivý zřen touhou.
-
Tajenka
-
Co by sis přál dostat?
Já, jen tak ostat rád.
-
I s dopisy se hřát,
viz tajenka ze zrad.
-
Stafáž
-
Kam máš z úst namířeno,
v blamáž na usmířenou?
-
Pád s tebou,
nebo nápad
pod či snad nad
proud vnad?
-
Já jen v prostor stavím stráž,
nájem s prosbou, jak vím dráž.
-
-
Co když
-
Spíše již jen sen bdíš,
i když si vyhlížíš den blíž.
-
C když jsi v něm nejvýš
slyšen, ve svém ztišen, kde víš.
-
Hrát si
-
Psát ze sebe i z rad,
byť snad nerad ze ztrát.
-
Přát si z nebe nápad,
vždyť v klad i sveden pád.
-
Hrát svým v řádcích nálad
a dát je v jeden řád.
-
K notě
-
Jistota v nejistotě věčné,
zdáním nej v galaxii mléčné.
S ní nota zní, tak dráha v místě,
zvaním dál, jak svým drahá čistě.
-
Zase bílý list
-
Co z něj vyčíst a hníst,
v model básnivých míst.
-
Pro děj snad i živých
zas, ne však lživých krás.
-
Číst si chvíli v píli,
co zdá se být milým.
-
Kde sen znak sdílí ráz
i podél čísi hlas.
-
-
Výstřižek
-
Ze života křižovatek,
kde zří stratég
z pouta zkratek.
-
V kříži níže
střeží zmatek,
v tíži ví, že
vzhlíží svátek.
-
Okamžik
-
Letí spletí s náhlou zvěstí,
se ctí, ve lsti, vahou štěstí.
-
Často jen ten mžik a zánik,
zmást to zdání světlem přání.
-
Skrytě
-
Co vy máte nejraději, jmenovitě?
To, co dává naději, jenom skrytě.
-
V němé vizi jemné, žité ryzí,
jen ne zjevně, s cizí změnou v krizi.
-
Slovy mate, svádí k ději hbitě,
prostor vzdává, zradí, mění si tě.
-
-
Noční stínohra
-
Na zdi temné
s lampou zvenčí,
stíny větví
stromů jemné.
-
Němou řečí,
v kázni spleti,
klam tou jiný
změnou k tomu.
-
V síni hrotů
s větrem střetem,
zklidní hrou tu
sen se vzletem.
-
S pádem
-
Sražen na zem,
zrazen hlasem.
-
Rázem zdá se,
zmlazen v kázeň.
-
V bázeň zase,
ve snaze
i k odvaze
s odrazem.
-
Romantik
-
Rozevlátý, od hlavy až po paty,
zrozen hravý, v touze jatý, s obraty.
-
Viděn vlídně, slyšen ztišen, pokořen,
svým stínem viněn i z níže podpořen.
-
Rady rády zradí a ty nahradí
nové mládí snové, ztráty naladí.
-
Žitá
básnička
-
Každá obličej má
i ta obyčejná
si tak žádá síta.
-
Či ta, co o ničem
žitá, hrou svou s klíčem.
-
Každá obyčej zná,
jak se zdává při čem,
až ta touhou spíše.
-
-
Houští v poušti
-
Cestou, co tě neopouští,
a přesto v koutě pokouší.
-
Laděn se ctí, sváděn ke lsti,
zrozen v touze i obrozen.
-
Tam, kde je sám či vejde zván,
pro to zkouší hrou své štěstí.
-
Houští v poušti, tou pře ctností,
ve dvouhře prostře přednosti.
-
Ranní kuropění
-
Prázdno...
...ta i krásno poutá,
zná ji jasno z kouta
a nota kohouta.
-
Denní ta se plní
sněním, zda sen splní
jen, ve znění samém.
-
Pění nyní
-
Zimní slota jíním
poutá,
sněhem, ledem, táním
hrou ta,
během dne sled k mání.
-
Více ze života
-
Co se jen tak nemihotá,
z proseb střetá, mění v pouta,
stroze to i zněním v notách.
-
Svíce života
-
Ta se v něm i mihotá,
hoří-li v bouři
hasne, kouří
a zas ne,
ze změn o vztah.
-
-
Sníh a smích
-
A to slunce září prudce
a ty mraky skryjí zraky
a ta mlha padá zvlhlá
a ten déšť se přidá též.
-
A pak zima mění klima,
déšť se sněhem i během dne.
Teplo v chladno, metlou snadno
a zas mráz, tak náraz snáz.
-
Matou strůjce, křehnou ruce,
sníh led o smích si řeknou hned.
A hle taje, jak i náhle,
bláto na to takto ztrátou.
-
Mezi básní a vtipem,
tezí kázní rad rýpne.
-
Zasnít se a začít své
či zažít je i s rytmem.
-
K smíchu, k pláči, co radši,
tančit v tichu, skotačit.
-
V příchuť, nebo i pří vzbuď
blud, sám sebou vytřít stud.
-
Pachuť tlakem dbá na chuť,
také dát tak, buď jak rtuť.
-
Mezi básní nad vtipem,
vězí v bázni, rád rýpe.
-
V nouzi
-
Stále cosi z pout si prosí
a dále i o to, kdo jsi.
-
Co ti hrozí dnem i nocí,
vzpouzí se snem proti moci.
-
Prosba mnohá snová prostá,
v nouzi osy své plod hostí.
-
Důchod
-
Život běží
vhod i stěží.
Žít se řeší,
chod si střeží.
-
Znaven pak tak,
zná ten nátlak,
zraje v ztrátách
a v patách strach.
-
O tom v čase dotace,
odpoutat to od práce.
Notace zde v obrátce,
plátce zase oplácen.
-
-
V snách
-
Na chvíli se odpoutat,
v tah síly i plod z poupat.
-
Pílí v snách pnout a stoupat,
tak po stopách snah povstat.
-
Práh však poznat i poklad,
vztah si spoutat, jak milý.
-
Hostem
-
Slova do sta, více spousta,
staví své znova a postát.
-
Slov jen pár i pravit prosté,
lov den dar si strávit po sté.
-
Co je báseň
-
Lázeň, v níž jen sen ztrcen
a zdá se ve své kráse.
-
Ta skrýš, co v ní sníš s časem,
i když víš, že je zlacen.
-
Tak zřen slovní vjem pro ni,
znak skloní k věcem kázeň.
-
-
Zataženo
-
Deštivo
a chladno,
teskno
až na dno
věští svou.
-
Tlesknout
však přesto,
zmást to
tak v gesto
a stesk pout
přetnout.
-
Básnění
-
Zdává se mi
o zázemí
na zemi.
V zaznění
kouzlení
z bláznění.
-
Zpráva zření,
co mění
hrou dění,
nahrává
k souznění.
-
V básnění
je jmění,
v něm tření
i mazlení.
-
Dříve a dnes
-
Podzimní kouře z komínů,
sem tam ty spoře zavoní
či proviní se pro špínu,
kdy jen střetají své v prohře.
-
Papíroví draci v mracích,
ne již letos ani vloni.
Vrací je leccos k omylům,
blíž pak poví i mobilu.
-
Ohýnky zháší spory stran
i ty pečené brambory.
Vzpomínky snáší vzdory hran,
řečené mýty v klam vzpoury.
-
Hlas srdce
-
Srdce mi tak buší,
co, že to tuší a duši mou ruší
hrou jednodušší? Kdeco bolem zní i
tísní, vzdorem vyzní v problém mysli čísi
a tiše slyšet, co se ví, že vize mýtem krize.
Hlas kolize v půtce, co člověk jen doví se,
vůdce hlásá, poví své, tmou věk zkouší
rodí sen, jenž ten pro den podpisem.
A hned potom učí se, vzorem sice,
avšak trpce zase vzruší v plen.
Kde ten vjem takto sněn?
Ztrátou zřen prostě,
pro své ctěn
noste.
-
(Báseň je psaná na PC do osy stránky, jako kaligram ve tvaru srdce. Na mobilu je zarovnaná vlevo v porušeném tvaru.)
-
Zrada
-
Pravda vítězí
v mezích svých tezí,
právo ji měří,
dravou i střeží.
-
Pravá ta není,
zní nová zpráva,
jměním rad zdravá,
pád s ní tak smlouvá.
-
Časem ztráta zas,
hlasem svatá v jas
zrada vítězí.
------------------------
Výš
přibližně
toho či onoho.
Jak mnoho s oblohou
si rozumu dát, hrou umu,
když
výstižně i
citu svítíš blíž,
snahou v skrytu tou,
s výstrahou touhou příliš.
-
Vždycky něco lidsky
-
A já pořád co to je,
co mi nedá pokoje.
Ono je to oboje,
zlo i dobro do boje.
-
Popřát všeho dobrého,
dát ze svého něčeho,
hledat souhrou postoje,
skloubit to i z moudrého.
-
Stáří
-
Děkovat v okamžik úlevy
a chovat vděk i za vznik něhy.
Lék to, jak občasník s úsměvy,
věk tou dát zaznít, v části stehy.
-