-
Jak čerstvě napadaný sníh,
ještě bez doteku viny.
I všech těch pozdějších pletich,
očistit svůj odraz stinný.
-
Alespoň jen na okamžik,
pocítit záři čistoty.
Utišit ten veškerý křik,
a pevné nabýt jistoty.
-
To bych se musel vločkou stát,
i s mnohou další spojit.
Společně pak z nebe padat,
jen tak, k naplnění dojít.
-
Přece tu však chvilky jasné,
pro setřený dotek viny.
A pocity víry spásné,
kdy člověk se vidí jiný.
-
-