CHROUSTEK LETNÍ

-

Pršelo, jen se lilo,

a v okapovém žlabu,

topil se ve vodě brouk.

-

I srdce, ve mně ožilo,

jak hrabal se tu ve srabu.

Tak jsem to celé okouk,

a podal mu dřevěnou hůl.

-

Brouk, chytil se tak napůl,

pak cele se udržel.

Já hůl k sobě přisunul,

a chroustka letního uzřel.

-

I postavil ho na nohy,

na okenní parapet.

V bytovém svém podkroví,

by vrátit se mohl zpět.

-

Brouk se příliš nehýbal,

jak otřesen byl celý.

Slabost svoji neskrýval,

v pohybech byl nesmělý.

-

A to se již stmívalo,

kdy stále jen pršelo.

Co, nocí se skrývalo,

a oko brouka zřelo?

-

Pak ráno tam již nebyl,

nabral sil a odletěl.

Tak já jsem ho zachránil,

a dobrý pocit měl.

-

Naši brouci, František Procházka,

Praha 1963, SNDK.

-