AŽ DO KRAJNOSTI / KAM SMRT NEMŮŽE

-

Až do krajnosti

-

Až do samé krajnosti jsem byl

a nosil svůj kříž.

I kalich hořkosti často pil,

spoutaný tak v mříž.

-

Jen pro svou věc jsem žil

a někomu byl na obtíž.

I o lásce velké snil,

k cíli svému stále blíž.

-

V srdci nosil vysněný cíl

a mnohému byl na posměch.

I pracoval pro něj ze všech sil,

nedbaje řečí těch.

-

Poraženým nebyl, ani vítězem,

potupeným ani knězem.

Nakonec vítězí smírná zem,

a zůstává jen dojem.

-

Kdo však setrvává ve své víře,

neprohrává v temné díře.

Neboť vážil ve správné míře

a povznese jej i zemská tíže.

-

Až do samé krajnosti jsem žil

i kalich sladkostí někdy pil.

Ruce v klín nikdy nesložil

a v plod proměnil svůj pyl.

-

Kam smrt nemůže

-

Narodil se, žil a umřel,

ale ne jen tak sám pro sebe.

Pracoval, i se přel,

až nakonec vzalo si ho nebe.

-

Avšak neztichl tak docela,

neb po sobě něco zanechal.

Najevo pravda vyšla celá,

na niž on sám marně spěchal.

-

Zažehnut mu plamen nový,

do dalšího života.

Staré odepnuty okovy

a oslavena novota.

-

Přišli hledat i náhrobek,

jenž mu kdosi postavil.

Také maličký schodek,

u nějž se občas někdo stavil.

-

Náhrobek byl velmi prostý

a již i časem zašlý.

Vždyť nečekal takové hosty,

jak roky za sebou tu šly.

-

Objevily se i květy úcty

a vyjádřeno uznání.

Takové projevy pocty,

po těch dlouhých letech zrání.

-

Kam, že ta smrt nemůže?,

tam, kde kvetou růže.

Tam, kde boží vůle pomůže,

kde pevné budují se výztuže.

-

V čem spočívá krása růže?,

v jejím květu, v bolestném trnu.

Také v krvi zraněné kůže,

jež zanechává živou skvrnu.

-