Jiristratil | PROČ PLÁČEŠ?

-

Duše moje sklíčená,

přístaviště v bezbřehém moři.

V němž zrádná past nalíčená,

jež nástrahy svoje tvoří.

-

Je krásný letní den

a slunce hřeje za oknem.

Také mírný větřík vane jen,

v tom osvěžení pokojném.

-

Přesto však se z nitra noří,

myšlenky, topené v tom moři.

By nadechnout se mohly vzduchu,

a tak dopřát i něco sluchu.

-

A proč již nepláčeš?

-

Duše moje vzpřímená,

přístaviště v bezbřehém vánku.

Neboť mám již i ramena,

a obracím tak novou stránku.

-