Jiristratil | BŘÍZKA BÍLÁ

-

Jen taková malá a milá,

ve výklenku chrámové věže.

Ale kde se to jen usadila,

 roste si tam svobodně a svěže.

-

Ze semínka zavátého,

do štěrbiny v omítce.

Kostela jednoho svatého,

kde koření jen mělce a řídce.

-

Břízko ty bílá, milá,

 jednoho dne na tebe přijdou.

Pak vytrhne tě větší síla,

jakmile tě tady najdou.

-

A jistě nepřesadí tam, kam patříš,

na vhodné místo, do úrodné půdy.

Svého rozkvětu ty nespatříš,

neb ti zpřerážejí tvoje údy.

-