|
- Nápad: žádný
Tabula rasa, idea spásná.
Dopad: kladný --------- Nápad: zima
Tabula rasa, idea krásná.
Dopad: rýma --------- Nápad: láska
Tabula rasa, idea hlásá.
Dopad: sázka --------- Nápad: žádný, zima a láska
Tabula rasa, idea jásá.
Dopad: mlaská ----------  |
|
- Co jsi dostal k vánocům? Ptá se hloupý Honza chytrého Franty. Já? Své k svému přece, ten nejchytřejší mobil, jaký existuje. A ty? Ptá se chytrý Franta hloupého Honzy. Já jsem dostal pohádku od Boženy Němcové O hloupém Honzovi. No, také své k svému, směje se Franta. Tak, tak, ale ta pohádka mně dopomohla k bohatství, usmívá se Honza. Ale ty ji nečti, ty máš jen ten svůj chytrý mobil. -  |
|
Ano, pracuje na tom, na svém zastoupení člověkem geneticky upraveným nebo i přímo elektronickým. - Ještě ale není robot, ten Čapkův člověk umělý. Stále mu tu teče do bot, ale již i velmi smělý. - Poznav sílu elektřiny, k prospěchu svému využití. Pohled ne tak ještě přímý, v mysli duše a jejího žití. - Vývoj ale spěje vpřed, výzkum a směry myšlení. Souladný a nebo střet, ten, co pomáhá i plení. - V programu bioroboti, i neživí elektroničtí. A kdo to tady hodnotí, no lidé vědní, i cyničtí. - Ale takový je přece člověk, ten nezdrží se před ničím. V proudu času tento věk, vždy nové směry vyklíčí. - I lidské věci smyslů, citů, třeba i svatých myšlenek. Hlubších hodnot, také hitů, ve vývoji od plenek. - Krásné bytí a v něm žití, stále taktéž k použití. Hladoví tu, nejen sytí, i pro žízeň se najde pití. - Sapiens homo erectus, a erectus homo robotus. Jaký má kdo vlastní vkus, stojí to vždy za pokus. - Počítač nám pomáhá, dnes již také vládne. Ať se kdo jak namáhá, argumenty pádné. -  - |
|
Toť odvěkou pravdou jest, že větší ryby požírají menší. A bývá tomu tak i v lidské společnosti. To znamená, že větší, silnější či mocnější lidé kořistí na menších a slabších. - Velká ryba polkne menší, a tu zase ještě větší. Ale i té největší se obzor ztenčí, neb chytrostí ji rybář předčí. - Boj a koloběh to života, práva, také bezpráví. A ten, kdo se pak tu chichotá, zdá se být ten pravý. - Avšak na každého dojde řada, i padne ryba veliká. Nad zlato je dobrá rada, ta pravá, žádná replika. - Dravá ryba ulovena, menší pak se radují. Pravda bývá obnovena, a nové větry zadují. - Větší ryby loví menší, i menší uloví větší. Udičkou, byť jen tenčí, rybář chytrostí je předčí. - Člověče ty usiluj, ale nechtěj příliš mnoho. Pokoru, skromnost miluj, přídělu dostaneš z toho. -  P.Brueghel, Velké ryby požírají malé, 1556 - |
|
- Ale co, a jak? To, co v tobě vězí. To nejde napsat jen tak, jako zpověď knězi. - Napiš to! - Ale co, a jak? No přece to, co v tobě vězí a nenachází slov. To se ale nedá vyjádřit jen tak, to není voda, vzduch, a nebo kov. - Nejsou to jen mělčiny o lásce a štěstí, a bludném jejich scestí. Kde do stolu se buší pěstí a šíří neradostné zvěsti. - Tam, kde se rozprostírá širá zem, a nekonečné nebe nad ní. Tam vždy přítomný bývá vjem, jak běží tu den po dni. - V plnosti a rovnováze věcí těch, jako součásti všeho bytí. Také těch, co berou dech, souladných i těch, kde nutno se příti. - Slovo zde pak selhává, v kusém, nevýstižném výrazu. A podáním svým nalhává, při každém takovém dotazu. - Je to ale o maličkostech, z nichž povstávají věci větší. Přeneseně, jako o kostech, a všem tom, čím je organismus předčí. -  Umberto Boccioni, Síly ulice, olej, 1911. |
|
- Stromy a keře v různém květu, zeleň vegetace blahodárná. Tak těžko k tomu napsat větu i nejlepší naše snaha marná. - Podzim ji ukládá ke spánku, barví a odstrojuje šat. Však nemá takto na kahánku, mrazivé větry mohou vát. - V zimě se obléká do bílé, dvojím odlišným způsobem. Sníh i jinovatka krášlí mile, zejména slunečním nebem. - Bílá přechází do stříbra, v zářivém tom slunce svitu. Těch odstínů, jen si vybrat, pohádek kouzel a mýtů. - Jaké to střídání barev, z jara, v létě a na podzim. I v zimě nám rozproudí krev, jak jsme podníceni k vizím. -  - (upraveno 2.5.2024) |
|
- Dobrý den, jsem ten a ten. Cože, vy jste dva? Ne, jen jeden, totožnost má pravá. - Osoba dvojjediná? Ne, pouze jediná. Takže jste jen ten, a ne ten a ten. - Já jsem ten a ten, osoba jediná, já a můj sen. Tak, to je věc jiná. - 
|
|
- Den, má moc Noc, jen sen Den, má moc Noc, jen sen Den, má moc Noc, jen sen - Nemoc - Den, jdem ven Noc, spát jen Den, jdem ven Noc, spát jen Den, jdem ven Noc, spát jen - Pomoc - Den, náš vjem Noc, jen dojem Den, náš vjem Noc, jen dojem Den, náš vjem Noc, jen dojem - Pojem - Den a sen Sen a den Den a sen Sen a den Den a sen Sen a den - Hrajem - Den se střídá s nocí, a noc vždy se dnem. Tak člověku ku pomoci, ve vodách nade dnem. - |
|
- Již tam nad obzorem svítá, prostor se plní paprsky. Tak nový den nás tu vítá, byť slunce čas ještě brzký. - Věci stále zřetelnější, jak pevný jim dáván tvar. Pro vnitřní stavy a vnější, toť nezbytný sluneční dar. - A hle, slunce již vychází, ohnivý kotouč záře. Nové děje si cestu razí, a probouzí ze snáře. - Obloha zalitá zlatem i svým stříbrem dohromady. Těžko psát, jakým karátem, tady žádné není rady. - Je to ale zimní slunce, které tepla dá jen málo. Nezahřeje proto ruce, co se mi to v noci zdálo? - 
|
|
Toto je jedno z napomenutí, kterých se mi dostává, když si namátkově otevírám stránky Starého Zákona Bible, kde hledám duševní posilu. A tak jsem napsal tuto básničku: - "Tvá smlouva se smrtí, všechno v pravý čas". Nic se ti nebortí, vždyť dozrát musí klas. - Ano pane můj, já to vím, ale naděje moje chřadne. Tak, nejspíš to bude tím, že tvá víra občas vadne. - Ano, děkuji ti pane můj, za pozvednutí na duši. Usiluji o ni, stůj co stůj, i když stále něco ruší. - Já jsem jen pouhý člověk, a ty můj stvořitel. Ty znáš na mou slabost lék, jako ochránce a přítel. - Drž se mých rad a přikázání, důvěřuj a buď beze strachu. Vždyť pochybnost bývá svázání, a obavy jen z krachu. - "Smlouva se smrtí, všechno v pravý čas". Selhání pak drtí, a víra přináší jas. -
|
|
- Za oknem zrána první sníh, vločky létají sem a tam. Kteroupak já si chytím z nich, natáhnu ruku, už ji mám. - Avšak ta se bránit umí a rychle z ruky mizí. Mé potěšení v mžiku tlumí, výmluvným svým: tvoje nejsem, já jsem cizí. - Malá kapička však zůstala, v proměněném skupenství. Jaká záhadná věc se stala i zvláštní podobenství. - Úžasná jiskřička bílá, zářivé krásy ornament. Každá jako snová víla, tak prchavý je to moment. - Za oknem padá první sníh, neklamný symbol zimy. Ani zdání o lyžích a saních, s vločkami tajícími mokrými. -  - (upraveno 1.5.2024) |
|
- Země víže k sobě poutá a staví kříže do svého kouta. - Duše vzlétá nemá pouta vírou vzkvétá její nota. - Létá si a opět sedá zlomek krásy lapit se nedá. - Země víže k sobě poutá a vždy ví, že duši smotá. - Byť se vzpírá zemí spjata i její víra do síta jatá. - Ta si létá a opět sedá i prokletá lapit se nedá. - Avšak vize co věčnost hledá tak psáno v knize duši předá. -
 - (upraveno 1.5.2024) |
|
- Mnoho schodů k vrcholu, i pádů z nich. Nehledě na studovanou školu, potrestaný každý hřích. - Odkud se k němu vydati, by cesta nejschůdnější byla? I v jakém poměru: "dal, má dáti", kde ta nejúčinnější síla? - Přemožitelé Everestu ji našli, ale i v obětech mnohých jiných. Tak vytrvale za svým cílem šli, bojovníci charakterů přímých. - Již více jak 100 let čekání, na dostavění rynku Staroměstského. Marného hledání i pokání, kde zatím nevyšlo nic hezkého. - Z které strany se k vrcholu vydat, a po jakých schodech vystoupat? Z jakého pak "soudku" brát, by správný byl konečný dopad? -  Vybouraná západní strana Staroměstského náměstí v Praze (Srdce města, URM Praha 2008). 
Mount Everest Staroměstského náměstí - jeho dostavba. - |
