-

Zataženo

-

Deštivo

a chladno,

teskno 

až na dno

věští svou.

-

Tlesknout

však přesto,

zmást to

tak v gesto

a stesk pout

přetnout.

-

Básnění

-

Zdává se mi

o zázemí

na zemi.

V zaznění

kouzlení

z bláznění.

-

Zpráva zření,

co mění

hrou dění,

nahrává

k souznění.

-

V básnění

je jmění,

v něm tření

i mazlení.

-

Dříve a dnes

-

Podzimní kouře z komínů,

sem tam ty spoře zavoní

či proviní se pro špínu,

kdy jen střetají své v prohře.

-

Papíroví draci v mracích,

ne již letos ani vloni.

Vrací je leccos k omylům,

blíž pak poví i mobilu.

-

Ohýnky zháší spory stran

i ty pečené brambory.

Vzpomínky snáší vzdory hran,

řečené mýty v klam vzpoury.

-

Hlas srdce

-

Srdce mi                tak buší,

co, že to tuší a        duši mou ruší

hrou jednodušší?    Kdeco bolem zní i

tísní, vzdorem vyzní v problém mysli čísi

a tiše slyšet, co se ví, že vize mýtem krize.

Hlas kolize v půtce, co člověk jen doví se,

vůdce hlásá, poví své, tmou věk zkouší

rodí sen, jenž ten pro den podpisem.

A hned potom učí se, vzorem sice,

avšak trpce zase vzruší v plen.

Kde ten vjem takto sněn?

Ztrátou zřen prostě,

pro své ctěn

noste.

-

(Báseň je psaná na PC do osy stránky, jako kaligram ve tvaru srdce. Na mobilu je zarovnaná vlevo v porušeném tvaru.) 

-

Zrada

-

Pravda vítězí

v mezích svých tezí,

právo ji měří,

dravou i střeží.

-

Pravá ta není,

zní nová zpráva,

jměním rad zdravá,

pád s ní tak smlouvá.

-

Časem ztráta zas,

hlasem svatá v jas

zrada vítězí.

------------------------

Výš

přibližně

toho či onoho.

Jak mnoho s oblohou

si rozumu dát, hrou umu,

když

výstižně i

citu svítíš blíž,

snahou v skrytu tou,

s výstrahou touhou příliš.

-

Vždycky něco lidsky

-

A já pořád co to je,

co mi nedá pokoje.

Ono je to oboje,

zlo i dobro do boje.

-

Popřát všeho dobrého,

dát ze svého něčeho,

hledat souhrou postoje,

skloubit to i z moudrého.

-

Stáří

-

Děkovat v okamžik úlevy

a chovat vděk i za vznik něhy.

Lék to, jak občasník s úsměvy,

věk tou dát zaznít, v části stehy.

-

-

Spěch

-

Kam jen tak spěchá sám,

tam, kde sen těká v klam

a nesen v něm čeká.

-

Potrestán za ten spěch,

v portrét stran zmaten zběh,

jak poutem hran v těch snech.

-

Co to v něm přetéká

tou po svém, ta řeka?

-

Motto prosté:

-

Daleká...

-

Hraji si

-

Hraji si s rýmy, sem a tam,

vlevo, na střed, vpravo větám.

Radím se s nimi, sen šeptám,

i zprávou levnou je splétám.

-

Napřed ladím vzhled tak k hrám,

s ním zřen obsah, zrozen z hran.

Spatřen svým, jak dosah vrozen,

stroze v prostém, pro ten osten.

-

Podzim

-

Podzimní jíní nyní, s ozimy,

delší stíny leží, zimní činy ve lži.

-

Listí padá i barva zvadá,

zjistí zpráva a slunce slabší, s falší.

-

Svědek rehek na střeše své křeše ještě,

den se krátí, nápad moci vrátí noci.

-

Babí léto jen svádí boj o teplo,

chlad svým zradí rád, zdroj si pletou.

-

-

Pro jedno kvítí...

-

Jsi-li v depresi

z toho, co tě děsí,

sám vzpomeň si

tam kdesi, že jsi

byl touhou sil milý.

-

Kde slunce svítí,

kvete i kvítí.

-

Kde létem vadí,

prudce zde pálí

či zradí, má-li.

-

Tak proč ne?

-

A proč ano?

-

Navzájem v nebesích

i snem děsí každý.

-

Takto se hádali,

zkratkou ptali, jak navždy

si sebe zadali.

-

Psáno na točné.

-

Dík

-

Za každý okamžik úlevy,

jak vždy poutá vzlyk a um jeví.

-

Za maják ten, jenž zřen s úsměvy,

i zázrak změn, kde jen sen své ví.

-

Říkali si: "asi"

-

Příklad:

Zdali si cení i vad krásy

bez výhrad, v části: "čest zas vyhrát".

-

Vyznění:

Znali se jen snad, ne však v praxi,

z dáli sen "nad" v akci: "vést, lest, past".

-

-

Poezie

-

Kniha přání a stížností.

Co ta jistě dále hostí?

Radostí či zlostí žije,

tíha ale prosí stále,

city nosí a pocity,

do dálek, výšek

hledí, zří šedí,

co příště je i

s výpovědí.

Tiše spíše

se postí

a řadí

čí je.

-

Tíseň

-

Coti tak zdá se?

Protiklad v čase,

s kazem na kráse,

vzkazem žádá své,

hrotí znak draze.

Ptá se ve snaze

i po odvaze,

zadá fáze

zrádce.

-

Mysli si čím jsi,

vyčisti rysy

i obrysy

v krizi,

obrácen

písní v tísni.

-

Rozchod

-

Řeč čilá to v plen vratká,

řešila jen pozlátka.

Obrátka, co ze zlata,

přesila změn vratká.

-

Partneři se tak svěří,

své však střeží v zátěži.

Páteří práh naměří,

jak vztah běží v zádveří.

-

Akrobatická

-

Takto hra lidská,

řečnicko-taktická

faktografická,

nadto epická

pantomimická.

-

Zato ta etická,

řeší svou zblízka

lež, jež se blýská.

Vzato tak křehčí

anatomická.

-

Touhou tvoříme

-

Tou k potřebě hovoříme,

co pokoříme pro sebe.

-

Stále však se rozhlížíme,

málem tlak zřen rozlišíme,

mnoho z toho v prosbě své.

-

-

Dokola

-

zvolí

si plodnou

z pout i cokoli

s koulí prohnout

a prosít, soudnou

rolí, co boulí ohyb,

povolí pohyb pojit,

zaznít, mít či najít

cit, jak snít a být

v zázemí skryt,

žít na zemi

volný

-

Hlava

-

Jak se namáhá

hlasem v kráse,

praxe váhavá.

-

Práce práva,

akce, zpráva

masce nahrává.

-

Hlava tápavá,

tak zve kazem

lhavá fráze.

-

Dobou svou

-

To, co hrou odešlo, i to,

co jde zde složitou poštou,

odezvou žitou, se spoustou

odbytou, co nezve síto.

-

Dobovou podobou, skrytou

tmou i mnohou s ní hodnotou

zrodem, odnášenou proudem

z pout, ohlášenou s novou plout.

-

Liják

-

Tikot budíku, déšť na střeše

tu po vzniku, než nařeže své.

-

Ticho a pak záblesk, hrom sveden,

příchod, zlom, jak za trest z nebe.

-

A již lije i tlakem bije,

aniž ví, že pří je svým znakem.

-

Časem

-

Báseň, jak zdá se jasem,

tak hlasem jásej, já jsem.

-

Sražen však na zem, zrazen

v kázeň, ve snaze draze

mít se blaze, snít s kazem.

-

-

Tichá voda

-

Padla kosa na kámen,

rozbila ho na ámen.

Potoka to jen pramen,

břehy mele, spousta změn.

-

denní znění není

ráno obranou

večer kleče

mocí noci

zrádnou

na dno

zteče

ráno

ano

ranou

obranou.

-

Letní zvrat

-

Zatáhlo se na obloze,

s náhlou snahou změna dlouze.

-

Déšť vjem pustil slabě, prudce,

ztřeštěn hustý, sladěn v půlce.

-

Z teplot tropů vane chladem,

tempo skoku zrádně pádem.

-

Letní zvrat to ze dne na den,

jedinkrát své takto zvedne.

-

-

Z osy

-

Kdo si jak hraje na hloubku,

nosí zrak, znaje drobků.

-

Zlouší tlak a je na schodku,

ožít tak z báje spodků.

-

Stoupá, padá, žádná rada,

stopa snadná, ta zrádná.

-

Kde to jsem

-

Dnem veden jen snem v prostém,

vězněn po svém větou změn.

-

V něm zřen vjem jeden posté,

pletou se i ty hostem.

-

Mýty jmen ve spoustě stěn

či bytí v kvítí k pomstě.

-

My lidé

-

Musíme stále jíst a pít.

A pročpak prosím vás, ptá se Al.

My zůstáváme lidmi dál,

ústa máme i s nimi klid.

-

Zkusíme ale v kráse snít

a pro stín jas si vymyslit.

Vstáváme živí, my lidé,

prostí, zřiví či mylní zde.

-

Lepším

-

V předsevzetí, kde své si světí

předem zněti, ne tím, čím předtím.

-

Při nejbližší příležitosti,

pří se stěží ztiší ve zlosti.

-

Dietní

-

Co tak si dát hlad.

No to je nápad,

notou touto hrát,

jak kručí v břiše

a mučí spíše

rád, letní salát.

-

Ke dni

-

Den za dnem zní ode zdí,

ten poslední je přední.

-

Byť jen všední pohled s ním,

viděn i v kladném zření.

-

Snadném spíš v tom, co ohled,

řádném, když to vadné zlým.

-

Odpolední odezní

a s ránem tón se změní.

-

-

Plno prázdna

-

Jeho záznam

vlnou mdlého

nazván, slehlou.

-

Plno jasna

-

Jeho záznam

vlnou svého

nazvám, čeho?

-

Plno krásna

-

Jeho záznam

vlnou všeho

nazván, s něhou.

-

Zapadákov

-

Kde klam své zvládá ctěných slov,

tam i cenný zavadá kov.

-

Zde sláva, vřava, směnný nov,

ta splavná řada znění v houf.

-

Jasnozření vada jmění,

vlastnost lpění k zapomnění.

-

Cirry

-

Řasy, ta jemná bílá vlákna

na bleděmodré obloze.

Ty vlasy a pásy, síla

krásy zjevná láká.

I zdám si, hledě

v moudré časy,

jen tak pouze

o touze já si.

- 

-

V misi

-

Býti obyčejně bystrý

a ne až si tak nejistý.

-

Zříti ohníček, z něj jiskry,

nesnaž se říkat nesmysly.

-

Proč ne, vždyť jsme tu jen místy,

na točně v letu, byť misí.

-

Tou

-

Veď vjem světlo, veď ve tmě,

jen to, co se spletlo v něm

i zpětně, změň tmou v ose.

-

Změť jít vpřed, zde je ten střed,

kde svit předem ve zření

let, zněním v klid, pouto své.

-

O něm

-

Problém spočíval v tom

že žádný nebyl,

proto se musel domyslet,

aby bylo co odmyslet.

-

Pro den spočítal to,

kde vadným jevil

své pouto a uzel smyslem,

lže vnadným, což skrylo jisté.

-

Náraz

-

ráz

náplast

snová báseň

hrou slova v čase

rovná se fáze

obrazce

jak

i zdá se

sen o odvaze

napsat si obrázek

nápad otázek

zase tak

tlak

pří však

atak pro zrak

spěch zásad i běh

na sráz a pád

tou hlas

snáz.

-