Ať vytvoříme v umění cokoli, vždy se najdou odpůrci a závistiví lidé, kteří práci nepřejí a shodí ji. Není na světě uměleckého díla, které by bylo přijatelné pro všechny či hodno obdivu každého.
A tak i toto architektonické dílo, které řeší problém proluky západní strany Staroměstského náměstí v Praze. Je vyvozeno z mnoha jiných pokusů o dostavbu a řeší místo komplexně, včetně urbanistického a architektonického zapojení kostela sv.Mikuláše do kompozice zástavby. Návrh je vypracován speciálně pro situaci této části náměstí, ale nemůže být pochopitelně přijímán každým. Ozývají se i kritici, práci ponižující a urážející. Obviňují autora ze staromilnosti, dokonce i nevkusu a perifernosti. Přitom někteří připouštějí i historizující podobu dostavby, ale prý aby byla tvořivá. Co na to říci? Jen to, že toto je tvůrčí práce, vyvozená z chyb jiných přístupů k problému. Ty zde vytvářely vždy nějakou kolizní situaci se stávajícími stavbami nebo se bezradně vracely do minulosti, která je již nevratná do nových podmínek tohoto prostoru.
Je to historizující přístup, neboť současná moderna sem již ideově nezapadá, přitom přijímající i principy moderní tvorby. Žádný nevkus (kýč) to není, je to architektura své nové autenticity a kontinuálně doplňuje chybějící článek zástavby Staroměstského náměstí.
Všechny historické architektonické vstupy jednotlivých slohů se zde chovají podobně. Přinášejí vždy něco nového, tvořivého, nikoli nesourodého, kolizního nebo destrukčního. Vyvinula se tak specifická krása Staroměstského náměstí a já se ji pokusil ještě doplnit.
Barokní dům před kostelem sv.Mikuláše byl vybourán v rámci asanace Josefova v r.1901; velká neogotická radniční budova pak zničená nacisty v květnu 1945 (rys arch.B.Hypšman).
Západní strana SN s návrhem dostavby domů mezi radniční věží a kostelem sv.Mikuláše.
Půdorys úpravy celé proluky.
Část východní strany a jižní strana SN.
-