-

A(ch)tak

-

Kdo s čím zachází,

s tím také vzchází.

-

Říká se schází.

-

To až pak po tom,

co, jaké vzejde,

sčítá své nad to,

jak příkaz ztrátou.

-

Sen motto vně jde,

zkazí se v pouto,

tak ten tlak sejde.

-

Poslední slovo

-

Ty musíš vždy mít poslední slovo,

byť jen tou svou odpovědí strohou.

Já? Nemusím!

Vidíš, jak rušíš známé přísloví,

znějící touhou "mlčeti zlato"

a vyslovíš se s důrazem nad to.

Ne!

Nešlo by to i bez této změny

a raději být na konci němý?

-

Šlo, nebýt vždy té tvé dohry ztrátou.

-

-

Podzimka obecná

-

Smetanku nahradila podzimka

a opět plno žluta v trávníku.

Ta nová pampeliška prostiná,

jíž teplé léto dává vzniku.

-

Zlaté úbory na tenkém stonku,

v té posečené trávě záhonku.

Pokvetou dlouho až do podzimku,

mění se také ve chmýr do snímku.

-

Bleskovky

-

Každý chvilku

tahá mýlku.

Někdo déle,

ten, kdo tak vždy,

stává v čele.

-

Lidé bděte,

ale k-lidem,

neblbněte

dále.

-

Kupředu levá

i pravá.

Ta či ta dravá,

zažitá sleva

u středu.

-

V lásce se brzy

zdrží slzy

v masce.

-

Jez do polo-syta,

pij do polo-pita,

ne do opita.

-

-

Spěchem

-

Zdává se vám o čertech?

A co andělé?

Ti jen bděle v žertech.

-

A sen, klam o lidech?

Vjem, jako nádech, výdech,

běh života se mihotá.

-

Hlava dálkou znavená

i pokrčená ramena,

duše v pouta vkročená.

-

K výhodám vzdor růže,

kde se plete rostlé, mleté,

osten s květem v poruše

a spěch zde spor střetem.

-

On-line

-

Co tu dnes rituální

zítra de facto staré.

Pro hru směs virtuální

vítá se takto zmarem.

-

Chvat a spěch on-line

závod o cíle nové.

Start, běh, hon na fajn

návod pro chvíle mnohé.

-

-

Jako by zastavil se mu čas

a viděl, slyšel zostřených krás.

-

Nastavil si tak více snům jas,

příděl svíce i prostřený snáz.

-

Jako by zastavil se mu čas

a viděl, slyšel v prozření zas.

-

Zákopy svému zbavil chvil kaz,

tah, jak smýšlel sil k popření hlas.

-

Odraz se opět rozlehl v šum

a prohlédl odkaz všedním dnům.

-

Avšak práh zval zase o dům dál,

rozum, ve snaze svou pět přední.

-

-

Květný sad

-

si zdát

i svázat

v lad větný.

-

Vzletný klad

nazvat

a znát

ze tmy.

-

Hvězdných dat

si přát,

rad

zvěstných.

-

Se sny spát

a zvát

své

bezelstný.

------------

Útržky

-

Ty akční svršky z duše naší,

z povrchové snůšky,

se jednoduše krášlí s mašlí,

jednou zdobí či hyzdí,

jak své skloubí i čistí

a v poruchové jistí.

-

Svědomí.

-

Co vnímá, duši naši snoubí

z hloubi dvou vědomí,

se však lomí, snímá stíny

a tmou s nimi i tlak viny.

---------------------------

Básníkova

-

Tichá voda břehy mele

a ta prudká strhává...

-

...čte si tiše, co v ní píše.

-

Co to zase meleš z ticha,

ozve se zprudka pleticha.

-

Pýcha něhy hlodá cele...

-

...jak si dál ta slova hravá,

smlouvá v práva i v nich klišé.

-

Zve své směle, z nouze stroze,

proto zdá se, nával spíše.

Tak zní zpráva, k básni nová.

-

-

Já Al

-

Přečtu vám,

zhudebním,

báseň i zahraji.

-

Řeč tu znám,

hru zjemním,

kázeň,

jak v ráji

a tak dál.

-

Jak dál z duše

-

Napnout sval,

ten nával, co zmůže,

by jednoduše ji rozehrál.

-

A v touze dal

hnout vjemu se ctí,

zde jen stroze,

ne svému ve lsti.

-

Let

-

Zdá se vám,

že ten svět

je již

příliš

vědecký

a ten lidský v něm

spíše jen,

jako dětský?

-

Věda se nedá,

hledá více,

ne hranice.

-

A člověk

na to lék

své stálice.

-

-

Z dáli zas ten hrdliččin hlas,

zve teskný, touhy volání.

Čím, čím, zní vrabčí hrdý čin,

zdali jen radši toulání?

-

I mnohý kosí zpěv se skví,

do něhož svou rehek skřípe.

Spíše sípe, čeho se zřek,

tiše hněv trousí, nehezky.

-

A pěnkava svých rad dává,

cvrčí, ne z not, a pak mlčí.

Ta těkavá, tak hádavá,

jak smích ten klenot trčí.

-

Vpád do toho i pěnice,

své prozpěvuje velice.

Pro koho v lad píseň tu je,

komu přízeň projevuje,

ze stromu tónů směsice?

-

-

Ostrůvek

-

Senzitivní den prožít

nejen sen intimní klid.

O dar slůvek z něj toužit

pro tvar vně dej ostrůvek.

-

Dát mu hnouti i pouti

ve směru snu si plouti.

Vzpěru umu cit proti

prosít sumu pokradmu.

-

Pře

-

Jak se vyhnout slovům,

jež si pletou rozum,

jak i také citům,

jež se vnadí hitům?

-

Dát jim splynout v nemoc,

střež své, radí tvé moc.

Tlaky znakem, větou,

um při zradí vzletnou.

-

Čeho se bojí

-

Toho, co neustojí v boji

prohrou svojí.

-

Pleticha, ta intrika ticha

se touhou strojí.

-

Taktika, tak si říká v kroji

dvouhrou, trojí.

-

Jak i čas tiká, zas podniká

s dohrou rolí.

-

-

Rozum a cit

-

Rozum skýtá míru

rokům sčítá výhru

cit přidá i dvouhru

střídá-li si dohru

a vírou pospolu

silou tlak do sporů.

-

I to tvé nej

-

Co se zdálo

bylo málo

jen takt hrálo

a lákalo.

-

I to nej nej

tmou sen hřálo

v dílo zvalo

hrou se smálo

den si hledej.

-

Prach z něj zvedej

v práh své zadej

na tlak však dbej

a tak hřej vztah.

-

-

Vždyť já i ty,

každý jiné patříme vodě.

Není tu dáno nám, žíti ve shodě.

A také po jiné, byť téže chodíme zemi.

Já jinak věci vidím, a o nich zdává se mi.

Spím či bdím, přemýšlím, se slůvky si hraji.

Vznáším se, lehkostí i tíží, v žitém svém kraji.

Kam oko dohlédne a cit můj docítí, živou básní,

tam já v radosti, zpívám si a vše mi tak zkrásní.

Daleká je i cesta má, spletitá, plná zrady a bolu.

Země je kulatá, na ní pohyb snů nahoru a dolů.

Vše tu k zemi padá, tíhou svou, od pólu k pólu.

Vstáváme, podud se nevzdáme, a v ruce kříž.

Ve svém vzdoru, prorážíme tak pouta mříž.

Ty jdeš ale jinou cestou, v životní pouti.

A také i jinak tvoje srdce se rmoutí.

Každý roli své patříme a shodě,

také příhodě či náhodě.

Vždy já, i ty.

-

(18.1.2020, upraveno 18.5.2024)