Moje architektura

A(ch)tak

Kdo s čím zachází,

s tím také vzchází.

Říká se schází.

To až pak po tom,

co, jaké vzejde,

sčítá své nad to,

jak příkaz ztrátou.

Sen motto vně jde,

zkazí se v pouto,

tak ten tlak sejde.

Poslední slovo

Ty musíš vždy mít poslední slovo,

byť jen tou svou odpovědí strohou.

Já? Nemusím!

Vidíš, jak rušíš známé přísloví,

znějící touhou "mlčeti zlato"

a vyslovíš se s důrazem nad to.

Ne!

Nešlo by to i bez této změny

a raději být na konci němý?

Šlo, nebýt vždy té tvé dohry ztrátou.

Podzimka obecná

Smetanku nahradila podzimka

a opět plno žluta v trávníku.

Ta nová pampeliška prostiná,

jíž teplé léto dává vzniku.

Zlaté úbory na tenkém stonku,

v té posečené trávě záhonku.

Pokvetou dlouho až do podzimku,

mění se také ve chmýr do snímku.

Bleskovky

Každý chvilku

tahá mýlku.

Někdo déle,

ten, kdo tak vždy,

stává v čele.

Lidé bděte,

ale k-lidem,

neblbněte

dále.

Kupředu levá

i pravá.

Ta či ta dravá,

zažitá sleva

u středu.

V lásce se brzy

zdrží slzy

v masce.

Jez do polo-syta,

pij do polo-pita,

ne do opita.

Spěchem

Zdává se vám o čertech?

A co andělé?

Ti jen bděle v žertech.

A sen, klam o lidech?

Vjem, jako nádech, výdech,

běh života se mihotá.

Hlava dálkou znavená

i pokrčená ramena,

duše v pouta vkročená.

K výhodám vzdor růže,

kde se plete rostlé, mleté,

osten s květem v poruše

a spěch zde spor střetem.

On-line

Co tu dnes rituální

zítra de facto staré.

Pro hru směs virtuální

vítá se takto zmarem.

Chvat a spěch on-line

závod o cíle nové.

Start, běh, hon na fajn

návod pro chvíle mnohé.

Květný sad

si zdát

i svázat

v lad větný.

Vzletný klad

nazvat

a znát

ze tmy.

Hvězdných dat

si přát,

rad

zvěstných.

Se sny spát

a zvát

své

bezelstný.

------------

Útržky

Ty akční svršky z duše naší,

z povrchové snůšky,

se jednoduše krášlí s mašlí,

jednou zdobí či hyzdí,

jak své skloubí i čistí

a v poruchové jistí.

Svědomí.

Co vnímá, duši naši snoubí

z hloubi dvou vědomí,

se však lomí, snímá stíny

a tmou s nimi i tlak viny.

---------------------------

Básníkova

Tichá voda břehy mele

a ta prudká strhává...

...čte si tiše, co v ní píše.

Co to zase meleš z ticha,

ozve se zprudka pleticha.

Pýcha něhy hlodá cele...

...jak si dál ta slova hravá,

smlouvá v práva i v nich klišé.

Zve své směle, z nouze stroze,

proto zdá se, nával spíše.

Tak zní zpráva, k básni nová.

Z dáli zas ten hrdliččin hlas,

zve teskný, touhy volání.

Čím, čím, zní vrabčí hrdý čin,

zdali jen radši toulání?

I mnohý kosí zpěv se skví,

do něhož svou rehek skřípe.

Spíše sípe, čeho se zřek,

tiše hněv trousí, nehezky.

A pěnkava svých rad dává,

cvrčí, ne z not, a pak mlčí.

Ta těkavá, tak hádavá,

jak smích ten klenot trčí.

Vpád do toho i pěnice,

své prozpěvuje velice.

Pro koho v lad píseň tu je,

komu přízeň projevuje,

ze stromu tónů směsice?

Ostrůvek

Senzitivní den prožít

nejen sen intimní klid.

O dar slůvek z něj toužit

pro tvar vně dej ostrůvek.

Dát mu hnouti i pouti

ve směru snu si plouti.

Vzpěru umu cit proti

prosít sumu pokradmu.

Pře

Jak se vyhnout slovům,

jež si pletou rozum,

jak i také citům,

jež se vnadí hitům?

Dát jim splynout v nemoc,

střež své, radí tvé moc.

Tlaky znakem, větou,

um při zradí vzletnou.

Čeho se bojí

Toho, co neustojí v boji

prohrou svojí.

Pleticha, ta intrika ticha

se touhou strojí.

Taktika, tak si říká v kroji

dvouhrou, trojí.

Jak i čas tiká, zas podniká

s dohrou rolí.

Vždyť já i ty,

každý jiné patříme vodě.

Není tu dáno nám, žíti ve shodě.

A také po jiné, byť téže chodíme zemi.

Já jinak věci vidím, a o nich zdává se mi.

Spím či bdím, přemýšlím, se slůvky si hraji.

Vznáším se, lehkostí i tíží, v žitém svém kraji.

Kam oko dohlédne a cit můj docítí, živou básní,

tam já v radosti, zpívám si a vše mi tak zkrásní.

Daleká je i cesta má, spletitá, plná zrady a bolu.

Země je kulatá, na ní pohyb snů nahoru a dolů.

Vše tu k zemi padá, tíhou svou, od pólu k pólu.

Vstáváme, podud se nevzdáme, a v ruce kříž.

Ve svém vzdoru, prorážíme tak pouta mříž.

Ty jdeš ale jinou cestou, v životní pouti.

A také i jinak tvoje srdce se rmoutí.

Každý roli své patříme a shodě,

také příhodě či náhodě.

Vždy já, i ty.

(18.1.2020, upraveno 18.5.2024)

novější článkystarší články

vypnout mobilní verzi

Jiristratil | Moje architektura