|
Květný sad / Útržky - Svědomí / Básníkova
23. červen 2024 v 10.38 | rubrika: první rubrika
- Květný sad - si zdát i svázat v lad větný. - Vzletný klad nazvat a znát ze tmy. - Hvězdných dat si přát, rad zvěstných. - Se sny spát a zvát své bezelstný. ------------ Útržky - Ty akční svršky z duše naší, z povrchové snůšky, se jednoduše krášlí s mašlí, jednou zdobí či hyzdí, jak své skloubí i čistí a v poruchové jistí. - Svědomí. - Co vnímá, duši naši snoubí z hloubi dvou vědomí, se však lomí, snímá stíny a tmou s nimi i tlak viny. --------------------------- Básníkova - Tichá voda břehy mele a ta prudká strhává... - ...čte si tiše, co v ní píše. - Co to zase meleš z ticha, ozve se zprudka pleticha. - Pýcha něhy hlodá cele... - ...jak si dál ta slova hravá, smlouvá v práva i v nich klišé. - Zve své směle, z nouze stroze, proto zdá se, nával spíše. Tak zní zpráva, k básni nová. - |
přečteno: 18x | přidat komentář
|
|
Já Al / Jak dál z duše / Let
13. červen 2024 v 09.13 | rubrika: první rubrika
- Já Al - Přečtu vám, zhudebním, báseň i zahraji. - Řeč tu znám, hru zjemním, kázeň, jak v ráji a tak dál. - Jak dál z duše - Napnout sval, ten nával, co zmůže, by jednoduše ji rozehrál. - A v touze dal hnout vjemu se ctí, zde jen stroze, ne svému ve lsti. - Let - Zdá se vám, že ten svět je již příliš vědecký a ten lidský v něm spíše jen, jako dětský? - Věda se nedá, hledá více, ne hranice. - A člověk na to lék své stálice. - |
přečteno: 20x | přidat komentář
|
|
Ptačí
12. červen 2024 v 09.45 | rubrika: první rubrika
- Z dáli zas ten hrdliččin hlas, zve teskný, touhy volání. Čím, čím, zní vrabčí hrdý čin, zdali jen radši toulání? - I mnohý kosí zpěv se skví, do něhož svou rehek skřípe. Spíše sípe, čeho se zřek, tiše hněv trousí, nehezky. - A pěnkava svých rad dává, cvrčí, ne z not, a pak mlčí. Ta těkavá, tak hádavá, jak smích ten klenot trčí. - Vpád do toho i pěnice, své prozpěvuje velice. Pro koho v lad píseň tu je, komu přízeň projevuje, ze stromu tónů směsice? - |
přečteno: 15x | přidat komentář
|
|
Ostrůvek / Pře / Čeho se bojí
2. červen 2024 v 12.45 | rubrika: první rubrika
- Ostrůvek - Senzitivní den prožít nejen sen intimní klid. O dar slůvek z něj toužit pro tvar vně dej ostrůvek. - Dát mu hnouti i pouti ve směru snu si plouti. Vzpěru umu cit proti prosít sumu pokradmu. - Pře - Jak se vyhnout slovům, jež si pletou rozum, jak i také citům, jež se vnadí hitům? - Dát jim splynout v nemoc, střež své, radí tvé moc. Tlaky znakem, větou, um při zradí vzletnou. - Čeho se bojí - Toho, co neustojí v boji prohrou svojí. - Pleticha, ta intrika ticha se touhou strojí. - Taktika, tak si říká v kroji dvouhrou, trojí. - Jak i čas tiká, zas podniká s dohrou rolí. - |
přečteno: 18x | přidat komentář
|
|
Rozum a cit / I to tvé nej
24. květen 2024 v 14.03 | rubrika: první rubrika
- Rozum a cit - Rozum skýtá míru rokům sčítá výhru cit přidá i dvouhru střídá-li si dohru a vírou pospolu silou tlak do sporů. - I to tvé nej - Co se zdálo bylo málo jen takt hrálo a lákalo. - I to nej nej tmou sen hřálo v dílo zvalo hrou se smálo den si hledej. - Prach z něj zvedej v práh své zadej na tlak však dbej a tak hřej vztah. - |
přečteno: 19x | přidat komentář
|
|
DOKULATA
18. květen 2024 v 10.01 | rubrika: první rubrika
- Vždyť já i ty, každý jiné patříme vodě. Není tu dáno nám, žíti ve shodě. A také po jiné, byť téže chodíme zemi. Já jinak věci vidím, a o nich zdává se mi. Spím či bdím, přemýšlím, se slůvky si hraji. Vznáším se, lehkostí i tíží, v žitém svém kraji. Kam oko dohlédne a cit můj docítí, živou básní, tam já v radosti, zpívám si a vše mi tak zkrásní. Daleká je i cesta má, spletitá, plná zrady a bolu. Země je kulatá, na ní pohyb snů nahoru a dolů. Vše tu k zemi padá, tíhou svou, od pólu k pólu. Vstáváme, podud se nevzdáme, a v ruce kříž. Ve svém vzdoru, prorážíme tak pouta mříž. Ty jdeš ale jinou cestou, v životní pouti. A také i jinak tvoje srdce se rmoutí. Každý roli své patříme a shodě, také příhodě či náhodě. Vždy já, i ty. - (18.1.2020, upraveno 18.5.2024) |
přečteno: 26x | přidat komentář
|
|
Roční / V poli tiká
16. květen 2024 v 13.25 | rubrika: první rubrika
- Roční - Jaro léto podzim zima starou větou prosím klima. - Jaro se plete léto i smete podzim pohrozí zima hrou nouzí. - Jaro léto podzim zima zradou vzlétnou bozi z mlýna. - V poli tiká - politika v boji vzniká podniká vyniká i vzlyká - dotýká se potýká proniká a polyká - ta panika - své uniká tichá etika pleticha i poliklinika pro viníka či nika hrobníka - |
přečteno: 14x | přidat komentář
|
|
Éterické / Vina / Zvuky / Světlo
15. květen 2024 v 09.09 | rubrika: první rubrika
- Éterické - Slůvko jen tak do větru znak pro větu o vzletu sen pták i jak olůvko. - Zazní, avšak pak to tam ten tlak, zpětnou větou klam takto se pletou v kázni. - Lidské slovo popletů s plochou dráhou doletu prohrou, snahou etické. - Vina - Skrýše viny do čistoty kde žádné dané jistoty spíše činy zrádné plané. - Zvuky - Zvuky tóny a šramoty ve snění hudby samoty shluky ony zněním sudby.
- Světlo - Odraz světla od temnoty ve svitu tvarů dle hmoty obraz světa mýtů darů. - |
přečteno: 13x | přidat komentář
|
|
Rád bych / Dilema / Kdo jsme my lidé
24. duben 2024 v 08.25 | rubrika: první rubrika
- Rád bych - Kdybych... Co bys rád jak jsi slíbil kdysi mlád? To snad kdy snil si i byl tak nad. - Dal bych - Kdybych... Co bys dal jak jsi slíbil kdysi i dbal toho rád a pak zbyl si touhou zrad? -------------- Dilema - Proč jsi stále tak upjatý, odvaž se a buď jak svatý. - Ano, volit z těchto dvou cest, co je pro nás výhodnější: - Zdali jen zas zůstat vnější, nebo se nechat rozvést. -------------------------- Kdo jsme my lidé - snem v písni to naše zázemí vlídné kde plaše zní co zdá se mi? - Hrou touto zve i tísní v ní dnem s nocí v moci proměny své odměny? - Pouto o štěstí podél zdí. Ti, kteří se lstí pro ctnosti neřestí měří touhou cti. - (větší či menší pokrytci) |
přečteno: 18x | komentáře (2)
|
|
V říši změn / Básně číst
16. duben 2024 v 16.51 | rubrika: první rubrika
- V říši změn - Píši pro sebe i do nebe a oddáš-li se, také tobě, který znakem krášlí v sobě to, co povznáší. - Píši příběh i o zdech v lidech, o tíži zemské, jež vše sníží, směry v prohry, v pouhý povzdech, nejen steskem, - kde též zve hezké. - V říši, v níž se hlučné ztiší básní, ve společné radosti stručně, v horečné žádosti, jíž se zasní ten, jenž vjem vlastní. - Básně číst - Nevím, nejsem si ničím jist číst list, svým lesem s jehličím. - Cizí líčí vlastní pasti, vizí vzpříčí básní části. - Duší zruší, co tvé slouží, odtuší to ploutve v louži. - Slevím v přízni, zpřísním tísní, tím, čím básně vyzní jasně. -
|
přečteno: 32x | přidat komentář
|