-

Jak jsi starý, zelený,

v poli tísněn změněný.

Datel černý pláče,

vidí-li oráče.

-

Dosednuv jen na strom,

v kmen i střílí o tom!

Ťááá...ťááá...ťááá...

píseň naříkavá.

Kli, kli, kli, kli, kli, kli,

na to nejsme zvyklí!

-

Odlétá pak vedle v les,

kde svou opakuje směs.

Klove, buší do stromu,

jak nerozumí tomu.

-

A zase zpívá, pláče,

vždyť vyvést chce své ptáče.

Zná pohled v širé pole

i s oráčem tam dole.

------------------------

-

Peto negro

Dryocopus martius (Datel černý)

Wikimedia Creative Commons

autor foto: Bene Riobó

licence 4.0, mezinárodní (CC BY-SA 4.0)

-

-

Letní

-

Běda tomu,

kde síla hledá.

Běda tomu,

kdo spílá hromu,

blesku do stromu,

a zlomit se nedá.

-

Chvála tomu,

co léčí, zvedá.

Chvála tomu,

kdo vděčí hromu

i blesku zlomu,

avšak sám se nedá.

-

Ta tvá

-

Přičíst, nebo odečíst,

přidat snad či ubrat list,

tím si není nikdy jist.

-

Co je to ta neznámá,

tvá nejistota samá,

pravda a její fáma.

-

Větev se svými listy

i samotná jen místy,

v rozponu, v tlaku písty.

-

Chce být také kvetoucí,

k plodu silnou, vedoucí,

mocí ve dne, snem v noci.

-

-

Mini max

-

Včera.

Co včera?

Zvečera.

Co včera zvečera?

Do šera.

-

Dnes

-

Co dnes?

Den odnes.

Co dnes den odnes?

Směs.

-

Zítra

-

Co zítra?

Z jitra.

Co zítra z jitra?

den vítá.

-

Báseň

-

Znění slov

a jejich chov.

Základ, zdění, krov

dle osnov,

v dění strof.

-

Jako ostrov,

báseň a sen

tepe do stěn,

pro svůj lov.

-

Zůstat svůj

-

Daným slovem

jím i sbohem

stůj co stůj.

-

Krokem za svým

okem jasným

vzdát se básním

bože můj.

-

-

A jak si sám prozpěvuje,

tam, kdesi v koruně stromu.

-

Ba ne, to je´ta´pěnice,

co si tak troufá velice.

-

Ze stromu se odstěhuje

i zahanbí kosa k tomu.

-

Tak silný má on (ona) hlas,

ta pěnice černohlavá.

-

To jen však její sameček,

samičku láká v páreček.

-

Ostrý a flétnový má jas,

do dáli zní jeho zpráva.

---------------------------

-

Sylvia atricapilla (Pěnice černohlavá)

autor foto: Tony Smith

Wikimedia Creative Commons

2.0 Generic (CC BY 2.0)

-

-

Ze snu

-

Krátký spánek

nádech, výdech

sen o lidech.

I plamének

vize plytká

něžná kvítka

či pramének.

Kosa v trávě

trny v oku

nebo právě

chyba kroku

vratký plánek.

-

Slunečný den

-

Jak těžko báseň napsat,

o čem, proč, dobře a jak!

Třeba v ní jen tak jásat,

nebo snad, jako maják?

-

Svěřit pocit, myšlenku,

radost, bolest, co ruší,

vahou zevnitř i zvenku

a formou jednodušší.

-

Sdělně pravdu o tom všem,

co lze slovem opatřit.

V nadsázce, ano ovšem,

snovou vizi svou spatřit.

-

Za oknem slunečný den

i vlahý větřík vane.

A já si v něm sním svůj sen,

dokud mi neustane.

-

O tom, co již odvál čas,

plný proseb, pastí, krás.

Pro co stále slunce svit,

ku potřebě srdcem žít.

-

-

Letím

-

Pololetím,

vstříc tak k novým spletím,

s pročištěným hledím,

co si zvolit předtím.

-

S počítačem novým,

poutačem svým povím,

a nenechat se zmást,

ve Windows 11.

-

Radost a hoře

-

Ta první,

v sladkosti chuti

a druhé,

k hořkosti nutí.

-

Radosti méně, než jí dost,

pak hoře hledá v pokoře.

-

Přicházejí často náhle,

čekaně i nenadále.

V plánu svém učinit zadost,

a tak stále o krok dále.

-

V letu se pletu

-

Vstříc tak hněvu ke střetu,

v překotném spěchu, chvatu

i nehledě na ztrátu,

takto si říci o víc?

-

A co je ten krok navíc,

snad překročení hranic?

Inspirace ztraceným,

v kterém tom směru cenným?

-

Až tak to není směnným,

hledáš-li svou oporu.

Staré s novým ve sporu

i nové zní jak atak.

-

-

-

Svěřenci duše

-

V poutech mysli, za letu ze snu,

duše hledá ve vlastních koutech.

Pohledem touhy i ke krásnu,

s širším tak vstřícným ohledem.

-

Co by dala a sama zmůže,

víru s mírou tak spolu snoubí.

Nesvede víc však bez výztuže,

touha jen ke spáse nevede.

-

Ach tak

-

Prokletí nouze?

Ale kdepak,

ta je přece v touze,

a blahobyt je pak.

-

Kde to jsem

-

pokosen

snad jen sen

mi zdá se

o snaze.

-

V úsilí

se sílí

pro chvíli

být milý

povznesen.

-

Tak stále

namále

pak dbale

zas čilý.

-

-

Vždyť,

-

o nic nejde

jen o všechno

a co to všechno je?

Nic.

-

Něco i navíc

co se kam vejde

všemu tak vstříc

přesto vdechnout.

-

Rýmovačka

-

Nepsat dlouze nebo z nouze,

také krátce pouze, stroze,

zahleděn jsa i k obloze,

v klamné touze namnoze.

-

Napsat zručně, smysl stručně,

z duše tiše, avšak zvučně,

něčím svým snad, ne poučně,

nebo také výlučně.

-

Jestli tak těch rýmů mnoho,

v zaznění tu, jak pro koho,

třeba s nimi nebýt dlouho,

pro mne jen na chvíli pouhou.

-

Volby

-

Ty má člověk každý den,

co si jak zvolit i zbylý sen.

Mnohé z toho z cizího světa,

s čím se setká, sblíží a střetá.

-

Zájmy mění, s náhodou denní,

také své plány k doladění.

Postaven zdáním i v dilema,

co snad dřive či dělat nemá.

-

Rozum a cit, odmění pocit,

nouze nutí o pomoc prosit.

Krize pak hnutí k rozhodnutí,

volit nově sílu pnutí.

-

-

O lásce

-

Nekonečné obrazce

štěstí i bolesti

poctivosti, neřesti

fám a zvěstí

ve věčné otázce.

-

Strup

-

Kdo je víc

já, a nebo nic?

Oba jsme si rovni

spalováni v ohni

jen já jsem líc

a ty můj rub.

-

V souboji

-

Báseň psát, ač nerad?

Čelem vzad, avšak snad

s ní se i poprat

a nemít pak zkrat.

-

Něco vážně, snažně

či jen jako hra.

Z klidu, též z vášně

by svým byla dobrá.

-

Srdce

-

Srdce bije v rytmu sekund,

chvíli jen, pak se odchýlí,

zrychlí či zpomalí svůj grunt.

-

Mění tep, jímž sdílí znění,

komu tak i čemu patří,

překlep v jeho rozechvění,

jenž se vinou opatří...

-

Tluče klidně, vzruchy silně,

v proměnných těch intervalech.

Stále pilně i v návalech,

s duší svojí nedílně.

-

-

Ano i ne

-

Ano, ve dne i v noci,

a snad je jí již méně,

touhy snivé horoucí,

čím bližší zdá se země.

-

Ano i ne, vzdorem sil,

soubojem s její tíhou.

Kso s ní strávil mnohých chvil,

stal se vlastně knihou.

-

Ano i ne

ráno, ve dne

v dojmech noci

horoucí.

-

Tam i zpět

-

Dvo kroky vpřed,

jeden i vzad,

pohled na střet,

za snadných rad.

-

Bez nich sen spát,

sněním svého.

Něco však snad,

zdání s něhou.

+/-

Krok do světla,

jako do tmy,

když se spletla

pravda, kam smí.

-

Úsečná

-

Pokrok světa

ta známá věta

točí se země

od léta do léta

kolem slunce

pekelné sémě

myjí se ruce.

-