-

V obrátkách

-

Milé i nemilé chvíle,

v soutěživé síle hasnou,

dříve tak svou jasnozřivé.

-

Když kulminují, obrací,

půl minulých tříšť v ostatcích,

tlak tu již blíž, jak oplácí.

-

Kavčí hry

-

V hejnech tu kavky vzlétají,

krouží a zase sedají,

stejné dávky množí, zdá se.

-

K rozhledu tak, k odpočinku,

v rozletu pták rozpon cviků.

-

Odlétají k hrátkám jinam,

to své tají, zkrátka význam.

-

Přání

-

V jakosti si hostit, co ctít,

takto prostí své i prostřít.

-

K žádosti těch okolností,

marností spěch, nadto prozřít.

-

S radostí zve odklon k ctnosti,

dát vše z rad, dbát sil předností.

-

-

Z pří jsi

-

Z těch vše se křísí

i s nimi mísí.

-

Vzdech zní obrysy,

s rysy čí viny,

tře své s odpisy.

-

Nádech zví vizi,

odmyslí činy

v pádech, kde ty jsi.

-

Vánoční

-

Studený vítr vane,

sem tam sněhovou vločku 

smetá, vytrvá, vládne.

-

Tu denní ve spěch pouhou,

jež si létá též svou hrou.

-

Mrazivý den v otočku,

tak kazivý zřen touhou.

-

Tajenka

-

Co by sis přál dostat?

Já, jen tak ostat rád.

-

I s dopisy se hřát,

viz tajenka ze zrad.

-

Stafáž

-

Kam máš z úst namířeno,

v blamáž na usmířenou?

-

Pád s tebou,

nebo nápad

pod či snad nad

proud vnad?

-

Já jen v prostor stavím stráž,

nájem s prosbou, jak vím dráž.

-

-

Co když

-

Spíše již jen sen bdíš,

i když si vyhlížíš den blíž.

-

C když jsi v něm nejvýš

slyšen, ve svém ztišen, kde víš.

-

Hrát si

-

Psát ze sebe i z rad,

byť snad nerad ze ztrát.

-

Přát si z nebe nápad,

vždyť v klad i sveden pád.

-

Hrát svým v řádcích nálad

a dát je v jeden řád.

-

K notě

-

Jistota v nejistotě věčné,

zdáním nej v galaxii mléčné.

S ní nota zní, tak dráha v místě,

zvaním dál, jak svým drahá čistě.

-

Zase bílý list

-

Co z něj vyčíst a hníst,

v model básnivých míst.

-

Pro děj snad i živých

zas, ne však lživých krás.

-

Číst si chvíli v píli,

co zdá se být milým.

-

Kde sen znak sdílí ráz

i podél čísi hlas.

-

-

Výstřižek

-

Ze života křižovatek,

kde zří stratég

z pouta zkratek.

-

V kříži níže

střeží zmatek,

v tíži ví, že

vzhlíží svátek.

-

Okamžik

-

Letí spletí s náhlou zvěstí,

se ctí, ve lsti, vahou štěstí.

-

Často jen ten mžik a zánik,

zmást to zdání světlem přání.

-

Skrytě

-

Co vy máte nejraději, jmenovitě?

To, co dává naději, jenom skrytě.

-

V němé vizi jemné, žité ryzí,

jen ne zjevně, s cizí změnou v krizi.

-

Slovy mate, svádí k ději hbitě,

prostor vzdává, zradí, mění si tě.

-

-

Noční stínohra

-

Na zdi temné

s lampou zvenčí,

stíny větví

stromů jemné.

-

Němou řečí,

v kázni spleti,

klam tou jiný

změnou k tomu.

-

V síni hrotů

s větrem střetem,

zklidní hrou tu

sen se vzletem.

-

S pádem

-

Sražen na zem,

zrazen hlasem.

-

Rázem zdá se,

zmlazen v kázeň.

-

V bázeň zase,

ve snaze 

i k odvaze

s odrazem.

-

Romantik

-

Rozevlátý, od hlavy až po paty,

zrozen hravý, v touze jatý, s obraty.

-

Viděn vlídně, slyšen ztišen, pokořen,

svým stínem viněn i z níže podpořen.

-

Rady rády zradí a ty nahradí

nové mládí snové, ztráty naladí.

-

Žitá

básnička

-

Každá obličej má

i ta obyčejná

si tak žádá síta.

-

Či ta, co o ničem

žitá, hrou svou s klíčem.

-

Každá obyčej zná,

jak se zdává při čem,

až ta touhou spíše.

-

-

Houští v poušti

-

Cestou, co tě neopouští,

a přesto v koutě pokouší.

-

Laděn se ctí, sváděn ke lsti,

zrozen v touze i obrozen.

-

Tam, kde je sám či vejde zván,

pro to zkouší hrou své štěstí.

-

Houští v poušti, tou pře ctností,

ve dvouhře prostře přednosti.

-

Ranní kuropění

-

Prázdno...

...ta i krásno poutá,

zná ji jasno z kouta

a nota kohouta.

-

Denní ta se plní

sněním, zda sen splní

jen, ve znění samém.

-

Pění nyní

-

Zimní slota jíním

poutá,

sněhem, ledem, táním

hrou ta,

během dne sled k mání.

-

Více ze života

-

Co se jen tak nemihotá,

z proseb střetá, mění v pouta,

stroze to i zněním v notách.

-

Svíce života

-

Ta se v něm i mihotá,

hoří-li v bouři

hasne, kouří

a zas ne,

ze změn o vztah.

-

-

Sníh a smích

-

A to slunce září prudce

a ty mraky skryjí zraky

a ta mlha padá zvlhlá

a ten déšť se přidá též.

-

A pak zima mění klima,

déšť se sněhem i během dne.

Teplo v chladno, metlou snadno

a zas mráz, tak náraz snáz.

-

Matou strůjce, křehnou ruce,

sníh led o smích si řeknou hned.

A hle taje, jak i náhle,

bláto na to takto ztrátou.

-

Mezi básní a vtipem,

tezí kázní rad rýpne.

 -

Zasnít se a začít své

či zažít je i s rytmem.

-

K smíchu, k pláči, co radši,

tančit v tichu, skotačit.

-

V příchuť, nebo i pří vzbuď

blud, sám sebou vytřít stud.

-

Pachuť tlakem dbá na chuť,

také dát tak, buď jak rtuť.

-

Mezi básní nad vtipem,

vězí v bázni, rád rýpe.

-

V nouzi

-

Stále cosi z pout si prosí

a dále i o to, kdo jsi.

-

Co ti hrozí dnem i nocí,

vzpouzí se snem proti moci.

-

Prosba mnohá snová prostá,

v nouzi osy své plod hostí.

-

Důchod

-

Život běží

vhod i stěží.

Žít se řeší,

chod si střeží.

-

Znaven pak tak,

zná ten nátlak,

zraje v ztrátách

a v patách strach.

-

O tom v čase dotace,

odpoutat to od práce.

Notace zde v obrátce,

plátce zase oplácen.

-

-

V snách

-

Na chvíli se odpoutat,

v tah síly i plod z poupat.

-

Pílí v snách pnout a stoupat,

tak po stopách snah povstat.

-

Práh však poznat i poklad,

vztah si spoutat, jak milý.

-

Hostem

-

Slova do sta, více spousta,

staví své znova a postát.

-

Slov jen pár i pravit prosté,

lov den dar si strávit po sté.

-

Co je báseň

-

Lázeň, v níž jen sen ztrcen

a zdá se ve své kráse.

-

Ta skrýš, co v ní sníš s časem,

i když víš, že je zlacen.

-

Tak zřen slovní vjem pro ni,

znak skloní k věcem kázeň.

-

-

Zataženo

-

Deštivo

a chladno,

teskno 

až na dno

věští svou.

-

Tlesknout

však přesto,

zmást to

tak v gesto

a stesk pout

přetnout.

-

Básnění

-

Zdává se mi

o zázemí

na zemi.

V zaznění

kouzlení

z bláznění.

-

Zpráva zření,

co mění

hrou dění,

nahrává

k souznění.

-

V básnění

je jmění,

v něm tření

i mazlení.

-

Dříve a dnes

-

Podzimní kouře z komínů,

sem tam ty spoře zavoní

či proviní se pro špínu,

kdy jen střetají své v prohře.

-

Papíroví draci v mracích,

ne již letos ani vloni.

Vrací je leccos k omylům,

blíž pak poví i mobilu.

-

Ohýnky zháší spory stran

i ty pečené brambory.

Vzpomínky snáší vzdory hran,

řečené mýty v klam vzpoury.

-

Hlas srdce

-

Srdce mi                tak buší,

co, že to tuší a        duši mou ruší

hrou jednodušší?    Kdeco bolem zní i

tísní, vzdorem vyzní v problém mysli čísi

a tiše slyšet, co se ví, že vize mýtem krize.

Hlas kolize v půtce, co člověk jen doví se,

vůdce hlásá, poví své, tmou věk zkouší

rodí sen, jenž ten pro den podpisem.

A hned potom učí se, vzorem sice,

avšak trpce zase vzruší v plen.

Kde ten vjem takto sněn?

Ztrátou zřen prostě,

pro své ctěn

noste.

-

(Báseň je psaná na PC do osy stránky, jako kaligram ve tvaru srdce. Na mobilu je zarovnaná vlevo v porušeném tvaru.) 

-

Zrada

-

Pravda vítězí

v mezích svých tezí,

právo ji měří,

dravou i střeží.

-

Pravá ta není,

zní nová zpráva,

jměním rad zdravá,

pád s ní tak smlouvá.

-

Časem ztráta zas,

hlasem svatá v jas

zrada vítězí.

------------------------

Výš

přibližně

toho či onoho.

Jak mnoho s oblohou

si rozumu dát, hrou umu,

když

výstižně i

citu svítíš blíž,

snahou v skrytu tou,

s výstrahou touhou příliš.

-

Vždycky něco lidsky

-

A já pořád co to je,

co mi nedá pokoje.

Ono je to oboje,

zlo i dobro do boje.

-

Popřát všeho dobrého,

dát ze svého něčeho,

hledat souhrou postoje,

skloubit to i z moudrého.

-

Stáří

-

Děkovat v okamžik úlevy

a chovat vděk i za vznik něhy.

Lék to, jak občasník s úsměvy,

věk tou dát zaznít, v části stehy.

-