-

Kavky letí

-

V hejnech, sem a tam,

i jednotlivé.

Hravé, jak děti,

za oknem vítám.

-

S pokřikem tklivě,

na zem si sedá.

Ta černošedá,

a zob svůj hledá.

-

Také po střechách,

kde odpočívá.

A pak zas divá,

dovádivá v hrách.

-

--------------------

-

Měňavka

-

V kolik pocitů,

člověk proměněn,

tolikrát i živ.

-

Jakost myšlenek,

staví na odiv.

-

Bývá tak hleděn,

i ve svém mýtu.

-

Spíše navenek,

nežli ve skrytu.

-

Změny pocitů,

vůlí smyšlenek.

-

Šumně

-

Jen, jak tenoučký hlásek,

tichounce v mé hlavě zní.

Tou jednotvárnou písní,

tónu, jakoby vlásek.

-

Ve vysoké frekvenci,

kmitočtem svým neznámým.

Spíše šum, zvuk tím samým,

narvových buněk věcí.

-

Jemný tak, že neruší,

plní tichou prázdnotu.

I v neurčitou notu,

zní mi šumně v uších.

-

-

Pokušitel

-

Ťuky ťuk a jsem tu,

však nenadělám hluk.

Jen radu chci ti dát,

jak se sám sebe vzdát.

-

Naslouchám, pozorně,

radíš i odborně.

Jenže ne tu pro mne,

v pozici mé skromné.

-

Vždyť v klam tak zrazuješ,

tím, čím se raduješ.

Já jsem jen ten, a sen,

ty bolesti osten.

-

Chtěl bych i právo své,

vlastní, jednoosé.

Ne, si klonit jiné,

klamně nevinné.

-

Kam

-

Kráčet světlem, tmou,

za tou svou známou.

-

Ohlížet se zpět,

a pohlížet vpřed.

-

Notou hrávanou,

tolikrát zvanou.

-

I ve snění dál,

zněním v chorál.

-

-

Něco o světle

-

Ne o tom, jež táhne mízu,

též v hřejivé roli slunce.

Co denně má svou reprízu,

i do očí bije prudce.

-

O světle, jež svítí z očí,

vírou a teplem v duši.

To také se denně točí,

však slunce ho tu neruší.

-

Klikatá

-

Ta dráha vždy každého,

po níž kráčí životem.

Veden tak se svým mottem,

i střetem, jenž si najde ho.

-

Neví, co čekat zítra,

může jen cosi tušit.

Na míru mu však ušít,

plánuje vůle skrytá.

-

Ta jej tvoří a vede,

na té cestě klikaté.

Způsobem svým i svaté,

volbou, co jak provede.

-

Básní se zasnít,

a navázat nit,

s tím, co má přijít,

blahodárný klid.

-

Jinak

-

Ale jak, atak?

Rozbít báseň,

a v novou rozvít.

-

Obsah, jenž i formou,

ne však známou normou.

-

Ve znění snění,

horečného chvění.

-

Nocí, dnem, co zdá se,

hlasem o spáse.

-

Touhou v citu zpěvném,

hlubokém, ne levném.

-

Souzvuky těch tónin,

i jejich zplodin.

-

Znovu pak vše rozbít,

kde navázat nit,

pocit,

či někam dále jít.

-

-

-

Krátce

-

Říkanky, ty mám rád,

ten prostý jejich řád.

Dobře však je napsat,

těžké nekolísat.

-

.....

-

Sladce mi zní,

jen sen fiktivní.

O tom, co hřeje,

i na duši.

-

Když mi ten den,

své teplo přeje.

Jsem-li já hoden,

nic neruší.

-

?

-

Jsem jen sen,

a kdo jsi ty,

každý den,

tak skrytý?

-

Životem

-

Tam a hned, zvolna či zpět,

stoupaje výš i pádem níž.

Poznat strach po jeho práh,

také slzy, co mrzí.

-

Radost hrou i kde jen zvou,

v touze štěstí beze lsti.

Projít tím vším s cílem svým,

poznat pohled, teplo, led.

-

Z duše zář či její tvář,

vždy je ten rozměr pro směr.

Cestou jiné se pletou,

složitý život žitý.

-

-

Ach ty dny

-

Jak málo stačí,

k pádu i k pláči,

jež vzhůru tlačí,

vždyť jsme jen hráči.

-

Jednou padáme,

příkaz zadáme,

jímž se zvedáme,

návrat hledáme.

-

V těch střídavých dnech,

i popadáme dech.

Pro úlevný vzdech,

stíhá-li nás pech.

-

Chvíle radosti

-

Jež chmury přemostí,

i jak dítě prostí,

s pocitem volnosti,

jí míváme dosti.

-

Brzy vždy pomíjí,

krátce jen promíjí.

Tak, jako popleta,

jinam se proplétá.

-

Zimní

-

Mrazivé slunce vzešlo,

prý, že lépe to nešlo.

Nebuď ty nedočkavý,

zima též i s vločkami.

-

Vyčkej, než se přihlásím,

do teplé jarní krásy.

Právo pak mé zesílí,

v tvůrčí pracovní píli.

-

Rozdělím a požehnám,

také těm svým změnám.

Ty plány jsou vždy jiné,

slunečné, nebo stinné.

-

-

Krapet kapek

-

Bubnujících za oknem,

stékajících se střechy.

Ve žlabu pak potokem,

splývajících ve vzdechy.

-

Kapky, jedna po druhé,

i v pramínky se pojí.

Vracející se kruhem,

svodem tu pro obojí.

-

Kolem dokola

-

Obchází, stále číhá,

ta zabydlená tíha.

-

A proti ní i síla,

kterou víra posílá.

-

Spolu pak se střetají,

protivenstvím netají.

-

Kolem stále dokola,

tak tíha sílu volá.

-

Když v jedno se pojí

-

Kámen ve slovo,

a slovo v kámen,

básní obojí.

-

Tou dvojí touhou,

v tekoucí pramen.

Proměnou snovou,

tak jejím klamem.

-

Těžké je kámen,

také i slovo,

ve znění ámen,

povznést hrou novou.

-

I slovem nad zem,

odlehčit v nádech.

Ve verši ladném,

v kamenných zdech.

-

-

Na tři

-

Chtěl to vzdát,

mnohokrát.

Nemohl,

zas byl jat.

-

Přemohl,

jej návrat,

tolikrát,

sebe dát.

-

Vnitřní spor,

jeho vzdor,

v odpověď:

dále hleď.

-

Psát tu svoji

-

Touhou pro ni.

Já, ty, on, ona,

my, vy i oni.

-

Rozbít klišé,

či rozvít spíše,

nad obojí,

kde k nim spona.

-

Hledat tóny,

zvuků barvy.

I harmonii,

souzvuk pravý.

-

Zlehka, jemně,

duší zjevně.

Jak zní zvony,

co zavoní jí.

-

Zkratkou verše,

chvěním citu,

hranou slova,

v jeho štítu.

-

Psát tu svoji,

co tě spojí.

Jiskru křeše,

a promlouvá.

-

-

Ani nevím,

snad tam,

nebo tam,

kam chvátám.

-

A kam, že to?

Ani nevím,

srdcem svým,

samé bláto.

-

Chtěl bys zlato?

Vždyť ho máš,

to, co dáš,

se vší ztrátou.

-

Chtěl bys víc,

vidět líc,

že stále nic,

zní hlasem.

-

Kdo já jsem?

Ani nevím,

snad ten,

nebo jen,

zdání sen.

-

-

Touha

-

Hlas touhy, jeho znění,

vírou vzletného snění.

Jenž i prosbou povznesen,

by slyšen byl tíhy sen.

-

Tichý a úpěnlivý,

tak naléhavě tklivý.

Do dálky své zahleděn,

by více byl i viděn.

-

Jednoočka

-

S druhým lehce přivřeným.

A očkem tím se dívá,

počká,

pohledem pak upřeným.

-

Míří, cílí i střílí,

však představa jen divá.

Neboť v tu pravou chvíli,

přes cestu černá kočka.

-

Ten terč, to oko míjí,

obraz jeho rozostřen.

A sen se v mlhu vpíjí,

vždyť cíl v ně není opřen.

-

(marným láskám)

-